O rozhovor jsme tentokrát požádali spoluzakladatele klubu, pana Ing. Ladislava Einsenreicha, který je i zároveň prezidentem HC River Boys Zvírotice. Udělal si čas a poskytl nám odpovědi na několik otázek, týkajících se historie, současnosti, ale i budoucnosti zvírotického hokeje.
Pane Eisenreichu, jako spoluzakladatele klubu se chci zeptat, jak vznikla myšlenka založit hokejový klub ve Zvíroticích?
Tím že byl v Sedlčanech postaven zimní stadion, probudilo se hokejové nadšení v celém regionu. Dobrým nápadem jak využít jeho volnou kapacitu, bylo uspořádání ligy „hoby“ týmů. Na nápad založit hokejový tým u nás ve Zvíroticích přišel můj syn Martin, který do té doby hrál hokej skutečně jen rekreačně.
Na první sezónu se podařilo ve vesnici sehnat pouze 6 hráčů, bylo těžké přesvědčit kluky, kteří nejsou ze Zvírotic, aby hráli právě zde?
Oslovili jsme všechny kluky ze Zvírotic, podařilo se přesvědčit syna Patrika, aby šel z Tatranu k nám. Důležité bylo získání Vaška Mareše, který přivedl Milana Hájka a Petra Balíka. Ze sedlčanského dorostu přišli Michal Vacek a Petr Kadeřábek. Navíc přišli i někteří bývalí spoluhráči Patrika z Příbrami. Do brány jsme získali sedlčanského Milana Pištěka, který byl i spoluautorem našich modrých dresů.
Klub se v první sezóně potýkal i s nízkou docházkou hráčů, některé zápasy byly odehrány v méně než 10 hráčích. Uvažoval jste někdy o tom, že vést klub za takovéto situace, vlastně ani nemá smysl?
Když se nás sešlo k utkání 8-10 hráčů, nikoho nenapadlo, klub kvůli tomu rušit. Nadšení bylo veliké, každý bod byl úspěchem a nakonec z toho bylo 16. místo. Paradoxem je, že pouze 1 bod chyběl k tomu, abychom „museli“ letos hrát 1. ligu.
Minulá sezóna byla vlastně pouze přípravná, protože se z důvodů zastřešování stadionu v Sedlčanech nehrálo. Jak jste vyplnili tuto dlouhou a jistě nepříjemnou pauzu?
Pauza byla nepříjemná, ale i užitečná. Sehnali jsme další hráče, navíc sehráli v Příbrami několik turnajů a to včetně mezinárodního. Hráli zde týmy z Itálie a Švýcarska. Pořádali jsme také vlastní turnaj o „Zvírotického vodníka“, který jsme vyhráli.
Je o vás známo, že máte velký vztah k Rožmitálu, protože jste se tam narodil a dlouhá léta pomáhal v místním hokejovém klubu jako funkcionář. Jak jste prožíval letošní souboje o první místo právě s tímto týmem a jak vám bylo při druhém zápase, který se vůbec nevyvíjel dobře, protože jsme prohrávali v polovině zápasu už 2:0?
V Rožmitále jsem působil jako funkcionář 15 let. Současný jejich tým znám od žáků, před lety získal titul přeborníka okresu, a tak se nelze divit, že hrají dobrý hokej. I za stavu 0:2 jsem věřil, neboť Rožmitálu chyběla disciplína a vedení.
V letošní sezóně jste několik zápasů vynechal. Z jaké příčiny to bylo?
Učím v Praze na Akademii pro dospělé denně do 20 hodin, někdy i soboty, a tak jsem musel některé zápasy vynechat. Vždy ale netrpělivě čekám na sms s konečným výsledkem.
Letošní sezóna se blíží ke konci, zaděláno je na velký úspěch, přesto ještě je potřeba k definitivnímu potvrzení vyhrát 2 zápasy. Věříte týmu, nebo máte obavy, aby se něco nepokazilo?
Je neuvěřitelné, že jsme dosud neztratili ani bod. I přátelák proti Příčovům byl vítězný. Pozor si musíme dát na Žabáky, mají motivaci, ale hlavně Pechače.
(rozhovor je z 1.3. 2008)
Nejdůležitější je udržet současnou skvělou partu. A umístění? Myslím, že kolem 5. místa by mohlo být reálné.
Díky za rozhovor