Jak jste si mohli na diskusi webu stadionsedlcany.eu několikrát přečíst, my, HC River Boys Zvírotice, jsme byli několikrát osočeni, že máme v týmu černochy. Po dlouhé úvaze jsme se rozhodli, že půjdeme s pravdou přeci jenom ven.
Situace je nyní taková, že se v rámci posílení uvažovalo, že bychom jednoho, možná dva takové hráče potřebovali. Je však skoro až k nevíře, jak se tato celkem dost tajná informace dostala ven. O tomto taktickém tahu uvažovalo pouze pár lidí z nejužšího vedení. Znamená to snad, že máme v týmu zrádce, který vynesl ven něco, co mělo zůstat uvnitř klubu? V této chvíli si myslím, že už nemá cenu se více v této kauze pitvat, mělo to být překvapení pro naše věrné fandy. Z celého transferu bohužel nakonec stejně sešlo. Důvodem bylo mnoho problémů spojených s angažováním těchto hochů.
Jednání probíhala s dvěma chlapci, kteří jsou původem z Afriky, konkrétně z Mali, a jsou to bratři. Tento článek má návštěvníkům popsat, oč vlastně sedlčanský pohár přišel tím, že jednání ztroskotala. Zároveň chceme všem přiblížit průběh jednání a to, že neúspěch rozhodně nelze svalit na vedení klubu.
Představme si prvního adepta, nutno dodat, že on byl vlastně ten , kdo měl při jednání hlavní slovo, tudíž ho lze vinit z toho, že tato jednání nevyšla. Jmenuje se Joseph,
příjmení nemá cenu psát, nechci tím snižovat ničí inteligenci, ale stejně by si ho asi nikdo nepamatoval, protože je ukrutně složité, takže i já jsem ho už pustil z hlavy. Joshe se stejně jako jeho mladší bratr věnoval od mládí boxu. To byl vlastně důvod, proč jsme o ně měli takový velký zájem. Měli chránit všechny naše hráče, před případnými nesportovními ataky protihráčů. Joseph vlastně vedl jednání proto, protože se na rozdíl od svého bratra Georga domluvil anglicky, podotýkám, že ani tak to nebylo jednoduché se s ním domluvit, protože v jeho angličtině bylo přimícháno i několik dalších jazyků, které také ovládal. V Mali je totiž úředním jazykem francouzština, ale on navíc ovládá i bambarštinu, trochu portugalštinu a němčinu. Takže opravdu bylo hodně překladatelských oříšků. Přesto už jsme byli téměř před podpisem smlouvy. Ale pak to všechno krachlo, hodiny strávené vyjednáváním přišly absolutně vniveč. Joshe si dal pro sebe a svého bratra ještě jednu podmínku. Byla to podmínka, že si v každém zápase chce každý z nich u soupeře vybrat jednoho hráče, kterého vyzvou na souboj. Jednou prý viděl nějakou takovou rvačku v televizi. Po všem, co nám popsal ve výpovědi jsme usoudili, že to byl zápas NHL. On samozřejmě nebyl schopen potvrdit, nebo vyvrátit, protože NHL mu vůbec nic neříká.
Soupeři si jistě oddychnou při čtení tohoto článku, protože by nemělo za mák smyslu, pouštět se do souboje s těmito hochy zvlášť, když jsem již dříve zmínil, že se od mládí věnovali boxu. Ale on se vyskytl ještě další problém. Čím dál více nás začala trápit myšlenka, zda tito hoši umí vůbec bruslit. Báli jsme se však zeptat, to dá rozum, byli to oba cvičení boxeři a těch jak se dotknete, lépe řečeno křivě obviníte, že něco neumí, tak mohou vybuchnout jako sopka a vy pak jste v lepším případě rádi za několik dní pracovní neschopnosti. V horším radši ani nepřemýšlejme.
Nakonec jsme tu odvahu přece jen našli, ale šli jsme na to od lesa. Žádné ptaní natvrdo „umíš bruslit“. Zeptali jsme se chytře „jak jste na tom s bruslením.“ Reakce byla velmi klidná, ne však moc uspokojivá. Joshe řekl „jak to mám vědět, když jsem nikdy neviděl ani led, až to zkusím tak řeknu“ Tím byla jednání skončena. Oba nám však na závěr alespoň ochotně zapózovali ve zvírotickém dresu.
Situace je nyní taková, že se v rámci posílení uvažovalo, že bychom jednoho, možná dva takové hráče potřebovali. Je však skoro až k nevíře, jak se tato celkem dost tajná informace dostala ven. O tomto taktickém tahu uvažovalo pouze pár lidí z nejužšího vedení. Znamená to snad, že máme v týmu zrádce, který vynesl ven něco, co mělo zůstat uvnitř klubu? V této chvíli si myslím, že už nemá cenu se více v této kauze pitvat, mělo to být překvapení pro naše věrné fandy. Z celého transferu bohužel nakonec stejně sešlo. Důvodem bylo mnoho problémů spojených s angažováním těchto hochů.
Jednání probíhala s dvěma chlapci, kteří jsou původem z Afriky, konkrétně z Mali, a jsou to bratři. Tento článek má návštěvníkům popsat, oč vlastně sedlčanský pohár přišel tím, že jednání ztroskotala. Zároveň chceme všem přiblížit průběh jednání a to, že neúspěch rozhodně nelze svalit na vedení klubu.
Představme si prvního adepta, nutno dodat, že on byl vlastně ten , kdo měl při jednání hlavní slovo, tudíž ho lze vinit z toho, že tato jednání nevyšla. Jmenuje se Joseph,
příjmení nemá cenu psát, nechci tím snižovat ničí inteligenci, ale stejně by si ho asi nikdo nepamatoval, protože je ukrutně složité, takže i já jsem ho už pustil z hlavy. Joshe se stejně jako jeho mladší bratr věnoval od mládí boxu. To byl vlastně důvod, proč jsme o ně měli takový velký zájem. Měli chránit všechny naše hráče, před případnými nesportovními ataky protihráčů. Joseph vlastně vedl jednání proto, protože se na rozdíl od svého bratra Georga domluvil anglicky, podotýkám, že ani tak to nebylo jednoduché se s ním domluvit, protože v jeho angličtině bylo přimícháno i několik dalších jazyků, které také ovládal. V Mali je totiž úředním jazykem francouzština, ale on navíc ovládá i bambarštinu, trochu portugalštinu a němčinu. Takže opravdu bylo hodně překladatelských oříšků. Přesto už jsme byli téměř před podpisem smlouvy. Ale pak to všechno krachlo, hodiny strávené vyjednáváním přišly absolutně vniveč. Joshe si dal pro sebe a svého bratra ještě jednu podmínku. Byla to podmínka, že si v každém zápase chce každý z nich u soupeře vybrat jednoho hráče, kterého vyzvou na souboj. Jednou prý viděl nějakou takovou rvačku v televizi. Po všem, co nám popsal ve výpovědi jsme usoudili, že to byl zápas NHL. On samozřejmě nebyl schopen potvrdit, nebo vyvrátit, protože NHL mu vůbec nic neříká.Soupeři si jistě oddychnou při čtení tohoto článku, protože by nemělo za mák smyslu, pouštět se do souboje s těmito hochy zvlášť, když jsem již dříve zmínil, že se od mládí věnovali boxu. Ale on se vyskytl ještě další problém. Čím dál více nás začala trápit myšlenka, zda tito hoši umí vůbec bruslit. Báli jsme se však zeptat, to dá rozum, byli to oba cvičení boxeři a těch jak se dotknete, lépe řečeno křivě obviníte, že něco neumí, tak mohou vybuchnout jako sopka a vy pak jste v lepším případě rádi za několik dní pracovní neschopnosti. V horším radši ani nepřemýšlejme.
Nakonec jsme tu odvahu přece jen našli, ale šli jsme na to od lesa. Žádné ptaní natvrdo „umíš bruslit“. Zeptali jsme se chytře „jak jste na tom s bruslením.“ Reakce byla velmi klidná, ne však moc uspokojivá. Joshe řekl „jak to mám vědět, když jsem nikdy neviděl ani led, až to zkusím tak řeknu“ Tím byla jednání skončena. Oba nám však na závěr alespoň ochotně zapózovali ve zvírotickém dresu.
Co napsat o mladším Georgovi? Snad jen tolik, že nemluví tolika jazyky jako bratr. Pouze francouzsky a bambarsky. Byl doslova uchvácen z našich krásných modrých dresů, jeho bratr nás prosil, ať mu jeden věnujeme, ale bohužel to není možné, protože je stanovena jasná cena těchto dresů na našich stránkách. Tu však nechtěli respektovat. Nakonec to skončilo domluvou, že mu alespoň pošleme jeho foto v tomto dresu.
Rozhodli jsme se tyto fotky zveřejnit i na našich stránkách. Tentokrát tedy angažování atraktivních posil nevyšlo, ale příště už to snad vyjde. Vedení klubu už přemýšlí, koho oslovit na další sezónu. Necháme se překvapit. Jen doufám, že první budeme informovat veřejnost my na našich stránkách a ne sedlčanská diskuse. Ono není vůbec potřeba s uveřejňováním informací nikam spěchat, nemáme co skrývat, proto je rádi uveřejníme sami.
HC RIVER BOYS ZVÍROTICE